Sám nikoho nevyháním

Jan Dienstl (43) Narodil se v Ústí nad Labem, kde má stále trvalé bydliště. Žije však v Třebívlicích. Vystudoval Strojní fakultu ČVUT v Praze. V 90. letech pracoval jako finanční ředitel investiční skupiny Motoinvest Pavla Tykače. Ta ovládala např. CS Fondy, z nichž se později ztratilo 1,3 miliardy korun. Kvůli tomu byl s Tykačem stíhán, ale případ byl odložen. Po Motoinvestu vedl EC Group, která obchodovala s pohledávkami. Když Tykač ovládl Czech Coal, stal se manažerem a minoritním vlastníkem. Patří mu i Zámecké vinařství Třebívlice.

Podle obchodního rejstříku máte trvalé bydliště na sídlišti v Ústí nad Labem. Ale tam asi už nežijete.

Tam bydlí bratr, já jsem tam vyrostl. Na sídlišti Severní Terasa jsem chodil na základní školu, pak jsem se šel učit na mechanika automatizační techniky, takového lepšího elektrikáře, do chemičky. Potom se mi pro mě nějakým záhadným způsobem podařilo dostat na strojárnu ČVUT v Praze. Končil jsem v roce 1993, kdy už jsme na škole zkoušeli podnikat, montovali jsme počítače. Bydlím teď s rodinou v Třebívlicích, na půl cesty mezi Lovosicemi a Mostem.

Ústí nad Labem má úžasnou polohu, ale je poničené předchozím vývojem, těžkým průmyslem, socialistickou výstavbou, ekologickou zátěží. A vy byste rád na severu rozšiřoval povrchový důl.

Souhlasím, že je poničené tím, co se dělo za minulého režimu, ale i novou výstavbou třeba v centru. Ale to město vzniklo díky průmyslu. A podle mě je průmysl jediné, co minimálně v jedné generaci tomu kraji může pomoci. Služby jsou skvělá věc, ale bez průmyslu to tam nepůjde.

Výsledek posledních padesáti let je dost tragický. Historický Most býval krásné město, ale teď? Starousedlíci z okolních vesnic se museli nuceně přesunout do paneláků. Co z toho nakonec měli?

Největším stigmatem Mostecka je to, jakým způsobem došlo k likvidaci obcí. V zásadě se tam bourají posledních 150 let, otázkou však je, jakým způsobem to probíhá a co to přináší. V roce 1991 bylo největším problémem životní prostředí. Dnes je to ekonomika. Kraj stojí za námi, protože chce, aby v něm z peněz z těžby také něco zůstalo. Najít nějaké nové odvětví, které tady zachrání lidi, je dost iluze. 

Vy potřebujete přestěhovat možná tisíce lidí, abyste mohli pokračovat v těžbě uhlí. Nejsou náklady, a to nejen finanční, tak vysoké, že se vyplatí hledat alternativy?

My jsme tady, pracujeme, investujeme, podporujeme místní a nabízíme majoritní podíl ve firmě státu. Myslíme si, že se bez uhlí společnost neobejde nebo to bude velmi drahé. Nevím o jediné alternativě k tomu, co nabízíme. Když je tam někdo šikovný, za čtyřicet minut může být v Praze a už ho v Mostě, Ústí či Chomutově nikdy neuvidíte. Já netvrdím, že jsme nejlepší. Jen nevidím nikoho, kdo vezme peníze a na severu je investuje, jako to děláme my.

Proč jste se rozhodl koupit důl a elektrárnu v severních Čechách?

Protože jsem se tam narodil a věřím, že to má smysl. 

Kdo má jaké podíly v Severní energetické?

Aktuální stav je já třicet procent, kolega Tomáš Fohler třicet a Pavel Tykač čtyřicet procent. Já s panem Fohlerem máme ovládací smlouvu, vykonáváme sto procent práv.

Nepovažujete podíl pana Tykače například za reputační riziko, protože případ CS Fondů z 90. let je stále aktuální?

Pan Tykač nemá ve firmě kromě svého podílu nic a je otázka, jak to bude do budoucna. Nepovažuji to za riziko, firma se rozvíjí, jdeme dál. Zda budou, či nebudou limity, je teď úplně jedno. Z horního zákona totiž byly odstraněny vyvlastňovací paragrafy a stav je takový, že těžba je možná, jen když sto procent všech majitelů domů, silnic či drátů s tím bude souhlasit. Je jasné, že za takových podmínek těžit nejde. Limity jsou jen o tom, zda stát chce, nebo nechce to uhlí. A o tom nerozhodujeme ani my, ani Greenpeace, ani obyvatelé těch obcí. Nabízíme státu majoritu v dole. My budeme mít bagry, lidi, know-how a za přiměřený zisk budeme těžit.

Stát by se tímto krokem stal podílníkem, podnikatelem, což mu nikdy nešlo. V dolech obzvlášť.

Kdo má říct, zda to uhlí je potřeba, nebo není? Určí to potřeba, veřejný zájem. Je uhlí dost, nebo málo? Je ho dost pro teplárny? Politik vidí na nejbližší čtyři roky a tam je ho dost. My víme, že uhlí nebude za osm deset let. Tam jde o bezpečnost, čím se bude vytápět. To musí rozhodnout politik.

Jaké máte se společností plány, pokud nebudete těžit za limity?

Loni v listopadu jsme odstavili první skrývkový stroj (odstraňuje nadložní vrstvu horniny – pozn. red.). Teď odstavujeme druhý a v roce 2015 nebo 2016 třetí. Propustí se asi pět set lidí. Pokud ani potom k prolomení nedojde, ložisko se dotěží a začnou práce na jeho zavření.

Zároveň jste koupili Elektrárnu Chvaletice. Pokud limity nepadnou, vyplatí se vám elektrárnu provozovat dál jen z dováženého uhlí?

Myslím, že ne. V roce 2029 končí technická životnost elektrárny a v takovém případě se nevyplatí ji opravit.

Zaplatili jste za ni přes čtyři miliardy. Platí i při pokračujícím poklesu cen energií, že to byla správná kupní cena?

Pořád je správná. Má to pro odběratele i pro nás velký potenciál.

Kolik času trávíte lobbováním za limity?

Téměř žádný. Celá moje práce je přesvědčovat lidi, že uhlí potřebujeme.

Jak jste spokojený s výsledkem voleb?

Snažím se na to dívat s výhledem na dvacet let, proto to nehodnotím.

Dobře, ale máte už nějaké signály, jak se na toto téma dívá rýsující se vládní koalice?

Nemám, jsou nějaké předvolební proklamace, ale počkejme si na to, až se seznámí s problematikou. Jsem přesvědčený, že jakákoliv zodpovědná vláda uzná, že země to uhlí potřebuje.

Máte spočítáno, o kolik by se zvýšila hodnota firmy, kdyby došlo k prolomení limitů?

O moc ne, vzhledem k tomu, že ji vlastně odevzdáme státu. Nám se povedlo už dříve zvýšit hodnotu tím, že jsme prodali nepotřebný majetek, uzavřeli dlouhodobé kontrakty. Teď je ale jasné, že pokud se má pokračovat, musí v tom být stát.

Jak chcete přesvědčit obyvatele vesnic, kterých by se prolomení limitů dotklo, k opuštění domovů?

Takhle ta otázka nestojí. V případě, že bude potřeba těžit – a to nerozhodnou ani obyvatelé vesnic, ani my – pojďme společně vybojovat co nejlepší podmínky pro Jiřetínské a pro kraj. Nechci nikoho vyhánět z domů.

Ale neodpověděl jste, jak vy je chcete přesvědčit. Protože oni uvidí vás jako člověka, který na tom vydělá, a sebe jako oběti.

Podívejte se na liniové stavby. Vláda má brutální nástroje na vyvlastňování v případě stavby dálnic a nikdo se kolem toho nebouří. Dálnice může vést jinudy, ale uhlí nepřesunete. Když se ukáže, že je potřeba, zákon by měl být stejný i u těžby. Nikdy totiž nemůžete přesvědčit sto procent lidí. A já říkám, pojďme si všichni, co tam bydlíme, v takovém případě vyjednat nejlepší podmínky. Není to tedy o tom, co jim nabídnu já, a už vůbec to není o tom, že je tady někdo obětí.

Takže chcete, aby pomohla změna zákona, který by dal těžbě uhlí stejné možnosti jako v případě stavby dálnic?

Říkám, že když přijde prvotní okamžik, kdy stát řekne, že to uhlí chce, má pochopitelně nástroje, jak se k němu dostat. To nemám v ruce ani já, ani tamní lidé.

Jaké jsou nyní aktuálně vaše vztahy s EPH? Hovoří se o ukončení uhelné války mezi Pavlem Tykačem a Danielem Křetínským.

Tím, že došlo k rozdělení dolů, tak my jako Severní energetická nemáme s EPH žádné obchodní vztahy.

A vy osobně s Danielem Křetínským?

Já jsem proti němu osobně nikdy nic neměl. Přes média jsme si vyměnili pár šťavnatých poznámek, to bylo ale vše. Já jim přeju, ať se jim v podnikání daří. Je dobře, že se nebojí investovat v zahraničí. Jsou odvážní, my jsme spíše konzervativnější. 

MF Dnes