Stanovisko Komise pro životní prostředí Akademie věd ČR k problematice tzv. „územních ekologických limitů těžby“ v Severočeské hnědouhelné pánvi (SHP)

Komise Akademie věd ČR vydala stanovisko se 7 nejdůležitějšími argumenty, proč je nezbytné zachovat limity těžby pro zdravý rozvoj podkruškohorských obcí. Komise_pro_zivot_prostredi__AV__CR_limity_uhli_nesouhlas__3_3_10.pdf (91,9 kB)

Ve stanovisku mj. uvádí (celé stanovisko ke stažení výše):

V současnosti se toto téma znovu otevírá v souvislostech s úvahami o řešení hospodářské krize, o konkurenceschopnosti a energetické bezpečnosti hospodářství ČR, rostoucí nezaměstnanosti, aniž byl uplynulý  čas od vyhlášení limitů využit pro výraznější změnu orientace našeho hospodářství od těžby a vývozu surovin a energie, a tudíž i životního prostředí, od těžkého hutního, chemického a strojírenského průmyslu k sofistikovanějším výrobám s větším množstvím zhodnocení vstupů, vyšším podílem lidského umu a práce. K  úvahám o nutném prolomení limitů vedou paradoxně i zjednodušené interpretace závěrů tzv. „Pačesovy komise“ k dalšímu zaměření  české ekonomiky a energetiky, tedy práce, na které se spolupodílela i pracoviště AV ČR. Za této situace považuje Komise životního prostředí Akademie věd ČR (KŽP AV ČR) za důležité, aby připomněla občanům a rozhodovacím místům nejen v dotčených obcích, v Ústeckém kraji, ale i v ústředních orgánech státní správy některé další důležité okolnosti a souvislosti, které  s rozhodováním o zachování nebo prolomení územních ekologických limitů  těžby souvisejí, jsou neméně  důležité, a nelze je proto ignorovat: 

1. znečištění ovzduší, vody  a půdy v SHP spolu s narušenou  sociální skladbou, vnuceným způsobem života životosprávy, stresem a nedostatky v příležitostech k regeneraci sil vedly u obyvatel SHP nejen k výrazně zvýšené nemocnosti, vyšší úmrtnosti, ke sníženému věku dožití, zpomalenému vývoji dětí a k dalším negativním důsledkům pro tehdejší populaci postiženého území, ale poznamenaly i jejich genetickou výbavu a ovlivňují negativně i potomky postižených obyvatel dalších generacích.

2. kontaminace půdy v celé SHP a v blízkém okolí, především v Krušných horách, způsobují i po letech obtíže s obnovou lesních porostů a jsou příčinou opakovaných neúspěchů u pokusů o reintrodukci původních dřevin, rostlinných i živočišných druhů, dříve zde hojných. Také zde lze očekávat zlepšování až po desítkách let a jen za předpokladu, že zátěž již nebude pokračovat.

3. Je prokázáno, že těžba pod úpatím Krušných hor až po výchoz sloje, odlehčující patu jejich svahů na delším úseku, představuje geologickostabilitní a bezpečnostní riziko. To ohrožuje důlní provoz, těžební mechanismy i pracovníky lomů, ekosystém bučin na těchto svazích, které tvoří zejména po rozvratu smrčin ve vyšších polohách hor důležitou a nenahraditelnou součást územního systému ekologické stability tamní krajiny. Rovněž nutnost odvedení vod stékajících z hor mimo těžební jámy mění odtokové poměry do té míry, že hrozí místní nedostatek vody v některých oblastech podhůří.

4.  Ve vztahu ke globálním souvislostem změn klimatu a k celosvětové snaze omezit emise CO2, k ekonomickému profilu kraje a nezaměstnanosti je další orientace jen na těžbu uhlí jako vyčerpatelného zdroje energie  či chemické suroviny nesprávná. V dalších desetiletích přijde nutně další útlum uhelné energetiky a uhlí získá ve stále větší míře charakter cenné chemické suroviny pro inteligentnější využití než masivní pálení s nízkou účinností a vývoz elektřiny a tím i životního prostředí kraje do zahraničí. Zachování zásob uhlí za liniemi územních ekologických limitů pro další generace je nanejvýš žádoucí. 

5. Z tohoto pohledu KŽP AV  ČR nepovažuje za systémově správné a logické trvat na úplném odpisu zásob uhlí za těmito územními limity, ale doporučuje jejich převod ze zásob bilančních do zásob nebilančních, a to z důvodů převahy jiného veřejného zájmu, než je jejich okamžité vydobytí a využití jen jako paliva. Orgány veřejné správy by naopak měly podporovat jako protikrizové opatření vznik nových pracovních míst v jiných oborech podnikání, které v budoucnu místa v doznívající těžbě postupně nahradí a vytvoří onen žádoucí nový, dlouhodobě udržitelný ekonomický profil kraje bez negativních vlivů na životní prostředí.  

6. K tomu je nutno přispět mimo jiné i výraznou modernizací zdrojů a soustav zásobování teplem pro obytnou a občanskou sféru, která je na rozdíl od elektroenergetiky výrazně zaostalá, poruchová, vykazuje obrovské ztráty v rozvodech a v místech konečného užití. Je při tom třeba využít kromě vlastních prostředků majitelů a správců i podpor z veřejných zdrojů  včetně fondů EU, neboť jde o svrchovaně veřejný zájem. 

7. Kromě stránky materiální je třeba vzít v potaz i dlouhodobé synergické a kumulativní negativní působení zhoršeného životního prostředí, ohrožení majetku a existenční nejistoty lidí v ohrožených obcích, z nichž někteří se před těžbou museli za život stěhovat i několikrát a kteří potřebují konečně klid a jistotu dožití ve své obci, ve své občanské komunitě, v důvěrně známém prostředí.  Lze očekávat, že odklad využití těchto zásob za liniemi územních ekologických limitů vytvoří časový prostor nejen pro zahojení jizev na krajině a osídlení, pro nalezení šetrnějších způsobů těžby a lepší využití uhlí, ale i pro zahojení jizev na duších dnešní generace tamních obyvatel. Další generace, které budou žít v již „uklizené“ krajině a regenerovaných sídlech, mohou pak být vstřícnější pro hledání kompromisů mezi potřebou těžby a ochranou prostředí za těmito limity, pokud rozsah a způsob těžby uhlí, jeho doprava a následné využití budou podřízeny požadavkům ochrany životního prostředí, přírody, krajiny i lidského zdraví, jak tomu musí být v civilizované společnosti.

Všechny tyto argumenty mluví v současné době jednoznačně ve prospěch zachování územních ekologických limitů  těžby v SHP přinejmenším v následujících dvou desetiletích a pro jejich zakotvení v územně plánovací dokumentaci Ústeckého kraje i obcí, na jejichž území se zbývající zásoby uhlí nacházejí. Pro budoucnost kraje a jeho  obyvatel je žádoucí, aby stát konečně naopak výrazněji podporoval diverzifikaci ekonomického profilu kraje, aby se z jednostranného, pro ekonomickou a sociální stabilitu i pro životní prostředí nevhodného zaměření postupně dostal do pestřejší nabídky pracovních příležitostí v oborech, jež využívají jiné jeho přednosti než konečné a neobnovitelné zdroje surovin a energie, jako je uhlí. 

Články v médiích:

ČT24: Akademie věd radí zachovat limity těžby uhlí

Aktuálně.cz: Vědci sepsali 7 důvodů na záchranu Jiřetína před uhlím

Lidovky.cz: Nerušte ekologické limity těžby, žádá vládu komise Akademie věd