"Třicetileté úsilí o záchranu zámku Jezeří je vedeno v odborné rovině"

Další z "obřích sesuvů půdy", při němž v lednu tohoto roku sjely hrubým odhadem tři miliony tun zeminy, konečně vyvolal novou vlnu publicity okolo pokračující těžby hnědého uhlí v těsné blízkosti úpatí Krušných hor.

Z prohlášení tiskové mluvčí skupiny Czech Coal se bohužel opakovaně cituje hlavně tvrzení o "odborně nepodložených tvrzení o ohrožení Krušných hor" a podtrhují se i slova o tom, že "diskuze o stabilitě svahů a vlivu těžby by nadále měla být vedena v rovině odborné, nikoli v rovině spekulací".

Fakta z výzkumu

Nejde jen o ošidnost lidské paměti, a tak musíme hlasitě připomenout, že třicetileté úsilí o záchranu a obnovu zámku Jezeří, jehož součástí je i boj o zachování Horního Jiřetína, je od počátku vedeno v přísně odborné rovině. Jednoznačně a systematicky navazujeme na vědecky potvrzený geologický výzkum, prováděný v 80. letech 20. století. Před jeho výsledky a navrženými opatřeními na záchranu úpatí Krušných hor, se nakonec sklonili i všemocní vládci Severočeských hnědouhelných dolů, kteří drancovali naše obce i krajinu pod přímou ochranou ÚVKSČ.

Jakékoliv zásahy do krušnohorského úpatí byly již tenkrát odmítnuty a na jeho ochranu byl stanoven stabilizační pilíř pod zámeckým parkem (arboretem), který plní svou funkci - chrání svah a skalní ostroh se zámkem Jezeří. Obavy vzbuzuje skutečnost, že nynější sesuv se uvolnil při severozápadním okraji tohoto pilíře a navazuje na velký sesuv z roku 2005 i množství "drobných" sesuvů, které jsou zde "na denním pořádku".

Každé řešení vzniklé situace bude technicky velmi obtížné a jaksi se zapomíná i na to, že také nápad se zakotvením krušnohorského úpatí přední odborníci dávno odmítli. Sama instalace cca 80 metrových kotev by vyžadovala nenávratný zásah do svahů a lesních porostů pod Jezeřím a trvale narušila jejich vzhled, nehledě na to, že i účinek kotev by byl jen omezený a dočasný.

Důlní společnost, která se zpočátku nehodlala smířit ani s povinným ukládáním finančních prostředků na rekultivace, nyní proklamuje svůj zálusk na prostředky ze státních miliard na zahlazení starých ekologických zátěží. Jejich "ekologická opatření" by měla umožnit hlavně pokračování těžby, o níž dávno víme, že je pro tuto oblast neúnosná.

Proto se jednoznačně přikláníme k tomu, že těžba v tomto sporném úseku by měla být co nejdříve ukončena.

Pavel Koukal (Autor je mluvčím SPOLEČNOSTI ZA OBNOVU JEZEŘÍ)