Zmatek v hlavách kolem obnovitelných zdrojů energie

11.03.2011 15:09

Ing. arch. Martin Říha

Lidové noviny z 8. března 2011 názorně ilustrují, jaké zmatky v hlavách české populace včetně publicistů panují v názorech na účelnost veřejné podpory obnovitelných zdrojů a také úspor energie. Podívejme se na hned několik článků, které to v tomto čísle dokládají.

Česko překvapilo EU i sebe. Splnilo limit zelené energie, píše na titulní straně Lidových novin David Tramba. Obnovitelné zdroje energie pokryly podle něj přes 8 % spotřeby elektřiny. Na straně 18 spatříme výrazný titulek Zpráva pro Brusel: Cíl splněn téhož autora, s podrobnější informací jak o podílech jednotlivých druhů zdrojů na výrobě elektřiny, tak o jejich podílech na spotřebě elektřiny. Podíl na výrobě  elektřiny měly obnovitelné zdroje energie jen necelých 7 %, ale podle unijních pravidel se procenta pro plnění závazků států vůči EU počítají skutečně ku spotřebě, nikoliv k výrobě elektřiny. Z těch obnovitelných zdrojů energie se o naplnění onoho podílu v roce 2010 nejvíce zasloužily vodní elektrárny (4,24 %), biomasa (1,80 %), větrné elektrárny jen 0,42 %. Solární elektrárny, vzbuzující v loňském roce největší pozornost a polemiky, díky náběhu většiny z instalovaného výkonu až koncem roku, nejsou v přehledu samostatně uvedeny a jsou patrně zařazeny do ostatních (0,42 %) (sluneční, geotermální energie, bioplyn). Autor ovšem neopomněl v podtitulku tohoto druhého článku dodat, že tyto zdroje zvyšují cenu elektrické energie. Korunu tomuto tvrzení nasadil ve sloupku LN na straně 1 Daniel Kaiser pod názvem Blázni se radují. Tvrdí v něm, že je to „smutné vítězství“, protože podpora obnovitelných zdrojů energie nakonec vždycky páchá škodu. Všechny obnovitelné zdroje energie jsou prý bez dotací neživotaschopné a o ty peníze na dotace je potřeba nejdříve někoho zdravého „obrat“ ve formě daní. Dochází k názoru, že vůle ke splnění ambiciózních plánů EU na dalším zvyšování podílu obnovitelných zdrojů energie bude díky tomu slábnout a Česká republika by měla v energetickém eurohujerství rovněž přinejmenším zvolnit.

Oběma autorům ovšem unikly některé širší souvislosti celého problému a výrazné externality energetiky, založené na spalování fosilních paliv obecně a uhlí zejména, a s tím spojené dopady do celospolečenské ekonomie. Především bije do očí, že na výrobě elektřiny v ČR se podílelo v roce 2010 více než 50 % hnědé a skoro 7 % černé uhlí, jen 1,28 % zemní plyn. Nebýt 33,27 % elektřiny z jádra a těch 8,2 % z obnovitelných zdrojů energie, všechna elektřina se u nás dodnes vyrábí spalováním fosilních paliv, se všemi důsledky emisí prachu, CO2, SO2, NOx  a dalších škodlivin včetně zdraví škodlivých, kancerogenních polycyklických aromatických uhlovodíků.

Za pozornost stojí i údaj, že v roce 2010 tvořil export elektřiny celých 17,4 % „spotřeby“ elektřiny v ČR. Skoro pětina! Uhlí i uran jsou přitom tzv. „vyhrazené nerosty“ a jako takové patří státu - nikoliv těžařům - ti mají jen právo za podmínek státem stanovených uran či uhlí těžit a prodávat. Vyvážíme tak vlastní budoucnost, ale i současnou zbylou kvalitu životního prostředí v těžebních oblastech. Pokud vlastník zásob - český stát - ví o budoucím deficitu ve zdrojích uhlí pro teplárenství a MPO to tvrdí, měl by mít právo vývoz svého uhlí i elektřiny z něj vyrobené omezit nebo zakázat v zájmu současné i dalších generací a dovolit export jen sofistikovanějším výrobkům s vyšším zhodnocením surovin i energie. Odpadl by tlak na prolomení územních ekologických limitů těžby v SHP, na Sokolovsku i v Beskydech. Proč to tedy nedělá? 

A to pořád mluvíme jen o výrobě elektřiny a nikoliv tepla a teplé užitkové vody, kde je podíl uhlí obrovský. Navíc zaostalost části zdrojů i rozvodů tepla způsobuje, že potenciál paliv stále ještě využíváme nedostatečně a „topíme Pánu Bohu do oken“. Zde je daleko výrobně levnější a dosud málo využívaný potenciál ve slunečních ohřívačích vody pro domácnosti, pro zemědělské farmy, pro občanskou výstavbu, než byly zejména zpočátku, před osvojením výroby a zlevněním, fotovoltaické články pro výrobu elektřiny. Také budoucí ekologicky vhodná likvidace konvektorů pro ohřev vody po skončení jejich životnosti bude daleko jednodušší, než u fotovoltaických článků. 

Osvícení ekonomové by patrně dovedli spočítat, kolik nás tento dosavadní „mix“ energetických zdrojů stojí. Nejen z našich peněženek coby spotřebitelů, ale také na zdravotních důsledcích - na nemocech a jejich léčení, na zvýšené míře výskytu lidí v aktivním věku s omezenou pracovní schopností, na kratší době dožití, na zpožděném dozrávání plodů a malých dětí, na dalších sociálních a ekonomických důsledcích. Oba autoři rovněž pominuli fakt, že nikoliv samotné obnovitelné zdroje zdražují elektřinu, ale nereálně vysoko a nepružně na příliš dlouho nastavené státní podpory. A to nezpůsobili žádní ekologové, včetně často uváděného Martina Bursíka jako pachatele, ale lobbisté energetiky, působící v Parlamentu ČR - dokonce ještě před nástupem tohoto ministra ŽP do funkce - stačí si porovnat data přijetí zákona o podpoře OZE a jeho nástupu do funkce.

Dalším dokladem o zmatcích v hlavě v souvislostech s energetikou jsou články U ekologů zahálejí miliardy a Dotace od Pepíka a Akiry Vladimíra Kalába na straně 15 v rubrice Peníze & Byznys. Tak především ekolog je člověk - vědec, který se zabývá vztahy, materiálovými, energetickými a informačními toky mezi živými organismy navzájem a mezi nimi a „neživou“ přírodou. Neměli bychom si je plést s ostatními zájemci o zdravé životní prostředí, tedy s environmentalisty, ani s pracovníky Státního fondu životního prostředí. Ti redistribuují prostředky získané podle platných zákonů z poplatků za užívání přírodních zdrojů prostředí, za vypouštěné znečištění do prostředí (do ovzduší, vod, odpadů na skládkách do půdy ap.), z pokut za prohřešky proti zákonům na ochranu životního prostředí a nyní, na základě pověření, i z mezinárodních finančních zdrojů EU, dále z prostředků získaných prodejem v ČR nevyužitých emisních povolenek dle Kjótského protokolu ap., takže jde převážně o ekonomy. Oněch cca 10 miliard korun na SFŽP dočasně zahálí ne proto, že by si je pracovníci SFŽP „syslili“ z nějakého svého rozmaru, ale protože žádostí, podaných po rozpačitém rozjezdu programu Zelená úsporám náhle na podzim 2010 bylo tolik, že je aparát SFŽP nestačil prověřovat a zúřadovat a zároveň si udržet stále aktuální přehled o tom, kolik už bylo z disponibilních prostředků přislíbeno, přiděleno a po kontrole správného použití vyúčtováno. Pozastavení přijímání dalších žádostí o podporu z tohoto programu bylo za těchto okolností logické a správné. Že si někteří úředníci MŽP a SFŽP všimnuli na SFŽP „zahálejících miliard“, zneužitelných pro jiné účely, ukázal veřejnosti názorně ředitel Michálek, vystavený tlaku vyvést alespoň část z nich na zcela jiné účely, než odpovídá statutu SFŽP ze zákona a ze zmíněných pověření. Zasáhl proti tomu možná neobratně, ale věcně správně. Program se ovšem v roce 2011 nepochybně znovu rozjede a pomůže do budoucna dlouhodobě šetřit energii na straně spotřeby, což jistě přispěje ke snížení nároků na zdroje obecně a na zdroje tepla zvlášť, včetně těžeb uhlí, tlaků na prolomení limitů a spotřeby uhlí pro teplárenství. Úspory jsou tedy další, byť ne obnovitelný a nevyčerpatelný zdroj energie, omezující emise skleníkových plynů, znečištění ovzduší a přinášející tedy i bonus ve snížení negativních externalit energetiky spalující fosilní paliva v jakémsi pomyslném národním účtu celospolečenských pozitiv a negativ ve vztahu ke kvalitě života, včetně zdraví a životního prostředí a dalších nákladů, neplacených energetikou a nezapočítaných do jejích cen pro konečné spotřebitele - zákazníky.

Obnovitelné zdroje energie a úspory mají a budou mít i v ČR v paletě zdrojů své nezastupitelné místo, nejen při šetrném využívání těch neobnovitelných.   

A nakonec ještě jedna poznámka: Příjmy i výdaje SFŽP jsou ze zákona vedeny mimo státní rozpočet. Pokud tedy má pan Vladimír Kaláb chvályhodný záměr podpořit názor pana Pašmika z České rady pro šetrné budovy, že stát by měl úspory energií podpořit i jinými způsoby, než prostřednictvím programu Zelená úsporám, například snížením nebo nulovou DPH pro bytovou výstavbu a na rekonstrukce bytů, musí se obrátit na jinou adresu, než je MŽP a SFŽP. Tudy cesta nevede. 

 

Zpět

Novinky

Tisková zpráva základních organizací Strany zelených v Litvínově a v Mostě

05.03.2007 17:18
  Tisková zpráva základních organizací Strany zelených v Litvínově a v Mostě   Vedení SZ v Litvínově a v Mostě touto cestou reaguje na vyjádření pana ministra Římana ze dne 27.2.2007, kdy při své návštěvě Bíliny připustil možnost prolomení ekologických limitů těžby...

Ministr Říman se plete-limity platí

28.02.2007 17:22
  Vyjádření o.s. Kořeny k výrokům ministra Římana ohledně prolomení limitů těžby ze dne 27.2.2007   Včerejší prohlášení ministra Římana, že navrhuje prolomení limitů těžby na dole Bílina, je porušením programového prohlášení vlády. Ta se zavázala, že těžební limity chránící severočeské...

Ministr Říman-proti programovému prohlášení vlastní vlády chce navrhnout prolomení limitů lomu Bílina

27.02.2007 17:23
  Ekonomické zpravodajství Ekonomika.iHNed.cz  27. 2. 2007  16:37  (aktualizováno: 27. 2. 2007  16:48)   Říman navrhuje částečné prolomení „hnědouhelných limitů“ Ministr průmyslu a obchodu Martin Říman (ODS) chce zrušit územní ekologické limity těžby hnědého uhlí...

Václav Havel

08.12.2005 20:08
Hovory z Lán (16.12.1992), Václav Havel o Libkovicích: Hovory z Lán (16.5.1993), Václav Havel o Libkovicích: "... je věcí nás všech, jak vypadá naše země, naše krajina. Jsou to lidé, kteří prostě protestují proti té aroganci průmyslové civilizace, která ničí třetinu naší země, proměňuje ji v...