Pomohu senátoři ČSSD uhlobaronům, nebo obyčejným lidem?

Proč by měla ČSSD podpořit malou „protivyvlastňovací“ novelu horního zákona

Tzv. malá novela horního zákona z tohoto právního předpisu bez náhrady škrtá paragrafy umožňující vyvlastnění. Je to patrně první rozumný škrt navržený Nečasovou vládou, který pomáhá obyčejným lidem a omezuje práva a svévoli velkých korporací a jejich vlastníků. Podle současné úpravy mohou soukromé těžební společnosti (odpovědné jen svým akcionářům) požadovat vyvlastnění všech nemovitostí v dobývacím prostoru, jejichž majitelé své domy a pozemky odmítnout prodat dobrovolně. Hrozba vyvlastněním je krom toho v současnosti prokazatelně zneužívána k nátlaku na drobné vlastníky, aby se svého majetku vzdali ve prospěch těžařů „dobrovolně“.

Poslanecká sněmovna vyškrtnutí vyvlastňovacích paragrafů již schválila, ale musí ještě projít Senátem a rukama prezidenta.  Senátoři ČSSD (ale samozřejmě i ostatních stran) se budou muset rozhodnout, zda dají přednost zájmům uhlobaronů nebo obyčejných lidí ohrožených rozšiřováním uhelných dolů na Litvínovsku a Karvinsku. Jak vysvětlujeme níže, otázka skutečně stojí takto jednoduše – odpovědět „nemám rád Tykače, ale vyvlastňování mu brát nebudu“ nedává smysl.

Horní Jiřetín, Černice, Karviná – Staré Město. Tisíce lidí reálně ohrožených vyvlastněním

Za posledních 22 let byly vyvlastňovací paragrafy v horním zákoně použity pouze jednou (bentonit Ivančice). Jejich existence či zrušení se tedy na první pohled jeví jako marginální otázka bez praktického významu – těžební firmy se totiž bez nich zjevně dokáží po léta bez problémů obejít.

V poslední době však eskaluje konflikt o využití ložisek hnědého uhlí pod Horním Jiřetínem a Černicemi (Czech Coal Pavla Tykače) a Karvinou –Starým Městem (NWR Zdeňka Bakaly). Dohromady jsou zde v  sázce domovy více než dvou tisíc místních lidí, z nichž většina jednání s těžební společností odmítá. V obou případech je zjevné, že těžaři dříve či později zkusí místní majitele vyvlastnit. Současný spor o malou novelu horního zákona je tak v principu sporem mezi Zdeňkem Bakalou a Pavlem Tykačem na straně jedné a lidmi z ohrožených obcí (s masivní celospolečenskou podporou) na straně druhé. Není překvapivé, že právě oba uvedení uhlobaroni a jejich spojenci jsou v boji proti novele horního zákona ve sněmovně nejaktivnější (za Tykače prokazatelně Aubrecht, Franta a Jedličková, za Bakalu pravděpodobně Petr).

Proč zrušení vyvlastňování nevadí Severočeským dolům?

Podle našeho zjištění zrušení vyvlastňovacích paragrafů nevadí největší tuzemské těžební společnosti Severočeské doly, a.s. (100 % kontrolované ČEZ). Ačkoliv její zástupci uvedenou otázku z důvodu stavovské loajality veřejně nekomentují, soukromě přiznávají, že vyvlastňovací paragrafy ke své práci nepotřebují a s novelou proto nemají problém. Severočeské doly mají téměř všechny pozemky v předpolí svých těžebních lokalit (Bílina a DNT) s předstihem vykoupeny, neexistuje zde žádný střet s obydleným územím a se všemi zbývajícími vlastníky se podle vlastního vyjádření dokáží domluvit po dobrém. Tuto skutečnost je možno ověřit u ředitele odboru komunikace SD ing. Vladimíra Budínského (tel:  724 082 663, email: Budinsky@sdas.cz).

Zničí spekulanti české hornictví?

Zastánci vyvlastňování argumentují, že jeho zrušení povede ke zničení českého hornictví spekulanty, kteří budou masivně skupovat pozemky v dobývacích prostorech a odmítat je prodat důlním podnikatelům. Tento argument je nesprávný. Pokud by byl nákup pozemků potřebných pro potřeby těžby a spekulace s nimi tak snadná a lukrativní, nepochybně by k ní masivně docházelo již nyní. To by se ovšem nevyhnutelně muselo projevit na počtu vyvlastňovacích řízení, ke kterým by jako k ultima ratio důlní podnikatelé nepochybně sahali. Skutečnost je ovšem přesně opačná – k vyvlastňování (s jednou výše uvedenou výjimkou) v praxi nedochází.  Ve skutečnosti je většina pozemků v předpolí zejména menších důlních provozů ve vlastnictví těžaře již dnes.

I v případě, že by se však spekulace uvedeného typu skutečně rozmohly, vedlo by to pouze ke výšení ceny pozemků pro těžaře, nikoliv k jejich nedostupnosti. Cílem spekulantů je maximalizovat zisk, nikoliv utopit peníze v nemovitosti, kterou nikomu neprodají. Pokud bychom odpírali ochranu vlastnického práva vždy, kdy může dojít k jeho zneužití, mohli bychom ho rovnou zrušit.

Korupční, nebo protikorupční?

Zrušení vyvlastňovacích paragrafů je ostře protikorupční. Naopak silně pro-korupční je stávající úprava, kdy o majetku v řádu miliard korun rozhoduje státní úřad. Podle současné úpravy totiž o případném vyvlastnění a jeho podmínkách rozhodují státní úřady (což důlní společnosti, které hrají o miliardové zisky, silně motivuje rozhodující úředníky korumpovat). V případě zrušení vyvlastňovacích paragrafů o věci orgány veřejné správy vůbec rozhodovat nebudou a možnost korupce proto bude (oproti současnosti) zcela vyloučena.

Hrozí nedostatek uhlí pro teplárny?

Pro české teplárny je dostatek kvalitního paliva v rámci platných limitů těžby nejméně do roku 2040 (velkolomy Vršany a Bílina). Bourání Horního Jiřetína kvůli teplárnám je proto zbytečné, což v posledních měsících přiznávají jak zástupci tepláren (viz vystoupení ředitele TS Martina hájka v Hydeparku ČT), tak ministerstva průmyslu a obchodu (viz aktuální návrh Státní energetické koncepce). Problémem je pouze zajištění dodávek tohoto uhlí pro teplárny. V případě prolomení limitů a zbourání Horního Jiřetína by tento problém přetrval – Czech Coal opakovaně a veřejně anoncovalo plán na stavbu vlastní uhelné elektrárny.

Čekání na opozičního hrdinu

Bourání obcí kvůli uhlí je podle opakovaných průzkumů veřejného mínění (CVVM 2007, Factum Invenio 2009, STEM 2010) velmi nepopulární – proti těžbě se konstantě vyjadřuje 65 – 70 % respondentů, přičemž v segmentu voličů ČSSD je tento poměr stejný. Dosavadní přístup KSČM i ČSSD je v tomto ohledu nepochopitelný – až dosud téměř jednotně (aniž by si to patrně vždy uvědomovali) podporují všeobecně nepopulární agendu těžebních společností.

Je absurdní, že zájmy obyčejných lidí a ohrožených obcí v současnosti hájí jinak asociální vláda. Levicoví odpůrci Tykače a Bakaly tak reálně nemají koho volit. Cause ohrožených obcí i kreditu sociální demokracie v očích spíše stovek než desítek tisíců voličů by proto zásadně pomohlo, kdyby alespoň část jejích senátorů novelu horního zákona navzdory opozičně-koaličnímu antagonismu veřejně a otevřeně podpořila.

Poslanec Šťovíček a existence vlády

Úvaha (účelově živená poslanci Urbanem a Petrem), že nepřijetí malé novely horního zákona povede k pádu vlády, kterou přestane podporovat poslanec Šťovíček, je zásadně nesprávná. Prioritním cílem poslance Šťovíčka je podle našich informací zajištění co nejúčinnější a nejtrvalejší ochrany Horního Jiřetína (a sousedního Litvínova), která přežije jeho poslanecký mandát. Tuto možnost skýtá právě malá novela horního zákona (společně se zakotvením limitů těžby ve Státní energetické koncepci). Pádem vlády by se výše popsaný cíl nijak nepřiblížil, ale pravděpodobně se naopak stal trvale nedosažitelným.

Možný senátní kompromis: návrat k první republice

I senátoři, kterým připadá novela schválená Poslaneckou sněmovnou příliš extenzivní, jej mohou principiálně podpořit a navrhnut jeho úpravu (tuto možnost Senát má). Jako přijatelný kompromis mezi zájmy ohrožených obcí na straně jedné a většinou těžařských společností (mimo NWR-OKD a Czech Coal) na straně druhé by mohl být návrat k úpravě platné za první republiky a Rakousko-Uherska. Vyvlastnění pro potřeby těžby tehdy bylo omezeno pouze na extravilán (nezastavěné území obcí) - viz samostatnou přílohu. Triviálně řečeno – vyvlastnit bylo možné pole a lesy, ale ne domy užívané k bydlení či podnikání, kostely, zahrady či hřbitovy.

Přímý konflikt důlního provozu s obydleným územím se v ČR omezuje pouze na výše uvedené tři lokality a netýká se proto drtivé většiny těžebních firem. Přesný návrh senátního pozměňovacího návrhu zpracovaný ekologickými organizacemi budou mít senátoři před svým hlasováním k dispozici.

Hrozící konfrontace s nevládními organizacemi a samosprávami ohrožených obcí

Pokud bude ČSSD jednotně vystupovat za zachování vyvlastňovacích paragrafů, prakticky nevyhnutelně to povede k veřejné konfrontaci s obcemi, které jsou tímto postojem ohroženy, i celostátními ekologickými organizacemi. Zvýšené riziko spojené s touto variantou souvisí mj. s termínem blížících se krajských voleb i se shora popsanou vazbou na všeobecně neoblíbené uhlobarony Tykače a Bakalu.

Současné vyvlastňovací paragrafy mohou být v budoucnu využity i proti obcím a vlastníkům vystupujícím proti těžbě břidličného plynu. Kromě regionů ohrožených těžbou uhlí (Ústecký kraj a Slezsko) a velkých měst s vyšší koncentrací levicově-liberálních voličů (Praha, Brno) by se proto veřejná kampaň upozorňující voliče na postoj ČSSD soustředila i na regiony s uvažovanou těžbou břidličného plynu.

----------------------------------------------------------

Příloha: Shrnutí vyvlastňování podle císařského a prvorepublikového horního práva

Vyvlastnění bylo zásadně možné ("postoupení pozemku" dle § 98 an. zákona č. 146/1854  Sb.), ovšem byly z něj vyloučeny pozemky, na nichž byl bez souhlasu vlastníka vyloučen geologický průzkum ("Kutání") stanovená v § 17, konkrétně uvnitř obytných, hospodářských nebo jiných budov, v uzavřených dvorech, v ohrazených domovních zahradách, ozdobných a jiných, jakož i na hřbitovech a na plochách ohraničených zdmi a konečně ve vzdálenosti menší než třicet osm metrů kolem majetku výše uvedeného.

Shrnuto: vyvlastnění domů kvůli uhlí do českého práva zavedli až fašisté - od roku 1943 bylo možné i postoupení pozemků vyloučených z kutání "dal-li ministr hospodářství a práce z převažujících důvodů veřejného zájmu k tomu souhlas" (viz novelu 299/1943 Sb.) Komunisté uvedenou úpravu prohloubili zrušením povinnosti zkoumat převažující veřejný zájem (viz § 39 odst. 1 nového horního zákona č. 41/1957 Sb., resp. dosud platného horního zákona 44/1988 Sb.)

Je na místě vrátit se k ochraně soukromého vlastnictví hrubě deformované oběma totalitními režimy.