Teplárny a Tykačovo eso v rukávu

Petr Honzejk se pátečních HN zamyslel nad budoucností boje o tuzemské uhlí. V komentáři sice píše, že prognózy jsou ošidné, ale nakonec neodolal a prorokuje Hornímu Jiřetínu špatný konec. Dovolím si polemizovat a také si trochu zavěštit.

Píše se rok 2025. České teplárny jedou výhradně na uhlí z velkolomů Bílina a Vršany (bohatě by jim stačilo už dnes, za 15 let ho ovšem budou kvůli zateplení a rozvoji pěstování energetické biomasy potřebovat jen zlomek). V Litvínově už pět let funguje nová průmyslová zóna, ve které našla práci přibližně polovina z 800 horníků propuštěných v důsledku ukončení těžby (druhá polovina si užívá důchodu). Boj o limity připomínají jen zažloutlé stránky Hospodářek a pamětní deska na náměstí třítisícového Horního Jiřetína. Na místě bývalého dolu se napouští jezero.

Právě nyní může stát tuto budoucnost zajistit. Byť se duo Tykač a Dienstl (aka Czech Coal), které chce na zbourání Horního Jiřetína vydělat další miliardy, tváří, jakoby měli schované eso v rukávu. 

Tím domnělým esem je všeobecně sdílený předpoklad, že uhlí ve velkolomech ČSA a Vršany je jejich. Jenže tak to není: podle zákona jsou všechny tzv. vyhrazené nerosty vlastnictvím státu. Je to proto vposledku stát, kdo rozhoduje, zda a za jakých podmínek se bude to či ono ložisko těžit. Není v tom žádná vrchnostenská zvůle, pouze uplatnění práv vlastníka.

Opravdu silné karty drží tedy v téhle hře ve skutečnosti stát. Palivo pro všechny české teplárny lze s pokrýt z velkolomů Bílina (odkud ho mají již dnes garantované) a Vršany (které patří Tykačovi). Úřady nyní řeší jeho žádost o povolení hornické činnosti na Vršanech do roku 2052. Nikde není psáno, že ho musí dostat. Stát může těžbu nepovolit např. s odůvodněním, že uhlí bude potřebovat později. Stejně tak může být těžba povolena s podmínkou, že na vydobyté uhlí budou mít předkupní právo teplárny (nebo třeba státní Správa hmotných rezerv). Tykač může takovou podmínku buď respektovat, nebo nechat uhlí uhlím a vrátit se k tunelování investičních fondů.

Tak jednoduché může být řešení celé „teplárenské krize“. Zároveň se v nejbližších dnech jasně ukáže, nakolik to vláda myslí s pomocí teplárnám vážně. Pokud se do věci nevloží, měli by si politici současné koalice ve vlastním zájmu uložit, pokud jde o budoucnost tepláren, trvalého bobříka mlčení. 

Pokud na to máte žaludek, poskytuje vám eso schované v rukávu nepochybnou výhodu. Ovšem jen do chvíle, kdy na něj ostatní hráči přijdou a seberou vám ho, případně vás vykopají od stolu. Právě tenhle problém má v současnosti duo Tykač a Dienstl (aka Czech Coal) ve hře o zvyšování cen tepla. 

Tykačovým esem v rukávu je všeobecně sdílený předpoklad, že uhlí ve velkolomech ČSA a Vršany je jeho. Jenže tak to není: podle zákona jsou všechny tzv. vyhrazené nerosty vlastnictvím státu. Je to proto vposledku stát, kdo rozhoduje, zda a za jakých podmínek se bude to či ono ložisko dobývat. Není v tom žádná zvůle, pouze uplatnění práv vlastníka.

Složité? Ukažme si to na triviálním příkladu ze života. Soused mě požádá, zda by mohl očesat moji jabloň a ovoce prodat. Pokud mu vyhovím, mohu si samozřejmě kromě podílu na výtěžku stanovit i další podmínky. Třeba že soused přednostně nabídne jablíčka k prodeji mé oblíbené hospodské. Znelíbí-li se mu to, má samozřejmě svaté právo nechat mojí jabloň na pokoji. Teď stačí nahradit sebe státem, souseda Tykačem a hospodskou hladovými teplárnami a máte to.

Opravdu silné karty drží tedy v téhle hře ve skutečnosti stát. Palivo pro všechny české teplárny lze s rezervou pokrýt z velkolomů Bílina (odkud ho mají již dnes garantované) a Vršany, které patří také Tykačovi. Ten nyní žádá o povolení hornické činnosti na Vršanech do roku 2052. Nikde není psáno, že ho musí dostat. Stát může těžbu nepovolit např. s odůvodněním, že uhlí bude potřebovat později. Stejně tak může být těžba povolena s podmínkou, že na vydobyté uhlí budou mít předkupní právo teplárny (nebo třeba státní Správa hmotných rezerv). Tykač může takovou podmínku buď respektovat, nebo nechat uhlí uhlím a vrátit se k tunelování investičních fondů.

Případné prolomení limitů těžby by přitom situaci tepláren nevyřešilo. Pokud by stát nedokázal přimět Czech Coal, aby dnes poskytoval teplárnám uhlí z velkolomu Vršany, jak by toho chtěl dosáhnout zítra v případě uhlí z velkolomu ČSA (pokud připustíme krajně nepravděpodobnou možnost, že by Horní Jiřetín skutečně padl)? Navíc trojnásobné zdražení tepla, kterým nás teď straší ministerská komise, nás údajně čeká do tří let. Ani v pro Tykače nejrůžovějším scénáři by se přitom rypadla nezakousla do uhlí pod Jiřetínem dříve, než v roce 2022. To by nám proti případnému zdražení v roce 2015 opravdu moc nepomohlo.

Ostatně, když už je řeč o Vojířově komisi – většině lidí uniklo, že je složená převážně z provařených zastánců rozšiřování dolů. Je vlastně milým překvapením, že neprorokují zdražení desetinásobné či stonásobné. Nakonec to ale vyjde nastejno. 

Jan Rovenský, vedoucí energetické a klimatické kampaně Greenpeace ČR