Těžaři se rozhodli jen brát

Litvínovská uhelná zapomněla na prach, hluk a zdevastovanou krajinu, kterou po sobě zanechává a zrušila své dotace regionu. Tváří se, jako by byly veškeré její kompenzace spíše dobročinnost, která musela přestat, protože starosta nesouhlasí s novými plány na vyuhlení okolí Litvínova. Dotace přitom z její strany představují spíše minimální náhradu důsledků, které jejich podnikání občanům přináší (a mluvíme zde o dopadech jako je zvýšené procento rakovinných onemocnění, potratovosti, kratší délka života). To, že část z mnohamiliónového zisku ze státního uhlí použije na vlastní propagaci formou podpory regionu, by mělo být spíše otázkou jejího čistého svědomí, než prostředkem nátlaku na zastupitele obcí. Otázka je, kolik peněz do aktivit Litvínovské uhelné vkládáme my všichni tím, že se z veřejného rozpočtu sanují sesuvy svahů Krušných hor a řeší se sociální a zdravotní problémy (např. jen sanace svahů přijde na 100 miliónů korun, Litvínovská uhelná uvádí za 8 let dotace 60 milionů korun). Těžaři evidentně nepovažují kompenzace za svou morální povinnost vůči regionu. Je otázka, jestli se od nich dočkáme jiného chování, až budou mít své jisté. Zatím to vypadá, že se kompenzací budeme muset spíše doprošovat. 

Litvínovská uhelná uvádí, že starosta Šťovíček porušil smlouvu o spolupráci s městem. Smlouva se však uzavírala v době, kdy se společnost ani slovem nezmínila, že by chtěla bourat Horní Jiřetín a těžit 500 m od prvních domů v Janově. Po zveřejnění těchto plánů a místního referenda se zastupitelstvo Litvínova dlouhodobě (od roku 2007) staví proti plánům na těžbu za limity. Ale až nyní společnost přešla k metodě "Cukru a biče". Bere si jako rukojmí všechny, kteří dotace potřebují a to v době, kdy město dostalo na hospodaření o 100 miliónů méně. Říká: „Díky starostovi Šťovíčkovi tu teď všichni budete trpět chudobou.“. Jde z její strany o pochopitelnou rétoriku, ale nátlak a dezinterpretace z ní přímo čiší. To, že zastupitelstvo automaticky nekopíruje změněné plány těžby od těžebních společností a ohlíží se spíše na zájmy občanů, je zcela pochopitelné a správné. Chrání tím především kvalitu života v Litvínově a má k tomu mandát voličů. Pokud by se chovalo jinak, limity se prolomí a Litvínov bude žít po desítky let na hraně povrchového velkolomu. Všichni se pak budou ptát: „Proč s tím Šťovíček něco neudělal, když byl tenkrát starostou a poslancem? Místo toho se nechal zastrašit od těžařů a my tu teď dýcháme jíl, ani okno si v noci neotevřeme a odstěhovat se nemůžeme, protože je barák neprodejný. Kdo by sem taky šel?“.  Litvínov by měl zvednout hozenou rukavici a upozornit Litvínovskou uhelnou, že její velkomyslné dary jsou spíše kompenzací za vše, co regionu působí. Měl by podat podnět na hygienu a zahájit kampaň za dodržování veškerých hygienických limitů, které společnost neustále překračuje.

A Litvínovská uhelná by si měla zvyknout, že arogancí a nátlakem místní lidi zastrašovat nemůže. Musí si připustit, že neprovozuje neškodný humanitární projekt, ale zatěžuje svou podnikatelskou činností celé Mostecko. A pokud chce pan Tykač zvýšit na úkor našeho zdraví své zisky o několik dalších miliard z uhlí za limity, bude se muset nejprve férově dohodnout s místními lidmi (se všemi, nejen s majiteli nemovitostí v Jiřetíně). V případě, že jeho nabídku nepřijmou, bude muset jejich rozhodnutí respektovat a přijít s jinými alternativami. Mostecko už přežívá na úkor těžby uhlí dost dlouho, nikomu nic nedluží. Lidé mají právo se rozhodnout, kdy už mají bourání obcí a špatných životních podmínek dost. Jistě, těžba někomu přináší také pozitiva, a pokud bude převažovat názor, že těžba za limity nám naopak prospěje, musí to ostatní respektovat. Zatím však obyvatelé Horního Jiřetína i Litvínova mají podle výsledků voleb i referenda za jedno: „Velkolom ČSA za hranice limitů nepustit.“  Devastovat Podkrušnohoří kvůli vývozu energie a nízké účinnosti spalování uhlí je neospravedlnitelné. Řešení, jak se vypořádat s ukončením těžby na velkolomu ČSA s ohledem na zaměstnanost a výrobu tepla, je řada, stačí se jimi vážně zabývat a nehledat jen záminky k prodlužování současného neudržitelného stavu. 

Občanské sdružení Kořeny