Uhlí, to je budoucnost, soudruzi

Premiér Rusnok nadělil občanům České republiky hezký dárek k výročí Sametové revoluce. Máme si prý přetočit hodinky o dvacet čtyři let zpět. Limity těžby uhlí jsou prý k ničemu a vláda v demisi stihne projednat jejich zrušení. Takže komunistické plány zbourání Horního Jiřetína, Černic a části Litvínova jsou zase "in". A uhlí se bude těžit a elektřina z něj vyvážet, soudruzi! Však hned přispěchal komunistický hejtman Ústeckého kraje Bubeníček, který ocenil "osobní zájem premiéra na řešení problémů, které trápí náš kraj". Fuj, dvakrát fuj.

Dříve než premiér promluvil o tom, že účel limitů - ochrana lidí před prachem a emisemi z těžby a spalování uhlí - byl naplněn, možná měl navštívit Ústav experimentální medicíny Akademie věd a seznámit se s výsledky třicetiletého výzkumu. Dozvěděl by se, že v Ústeckém kraji zkracuje špatný stav ovzduší lidem život v průměru o dva roky ve srovnání se zbytkem republiky. A prach ze spalování uhlí spolu s polyaromáty má v Ústeckém kraji na svědomí nejvyšší výskyt nádorových onemocnění prsu a plic. Navíc, spalování uhlí je největším zdrojem emisí oxidu uhličitého CO², který přispívá ke klimatické změně. 

Dříve než premiér promluvil o údajné překonanosti a vyčpělosti limitů, možná měl navštívit 2140 obyvatel města Horní Jiřetín a obce Černice. Měl místním občanům do očí říct, že neměli věřit státním zárukám. Že je vlastně jejich chybou, že v posledních patnácti letech postavili přes devadesát nových domů a že spolu s těmi novými, bude zbouráno i dalších 667 domů v Horním Jiřetíně a 95 v Černicích. A nová kanalizace a čistírna odpadních vod hrazená z evropských fondů také. Zanikne ovšem rovněž skoro tisícovka pracovních míst jen v Horním Jiřetíně, dalších více než čtyři tisíce lidí přijde o místo v chemičce v Záluží. Na druhou misku vah klade Jiří Rusnok prodloužení pracovních míst v Litvínovské uhelné, která dnes zaměstnává včetně nehornického personálu zhruba 900 lidí. Logiku v tom nehledejte, žádná tam není. 

Dříve než podpořil úsilí těžařů o spálení dalších 770 miliónů tun uhlí, měl se seznámit s cestovní mapou Evropské komise k nízkouhlíkové a efektivní ekonomice EU v r. 2050, která navrhuje snížení emisí skleníkových plynů o 60% do roku 2040. Představa, že Česká republika bude ignorovat trendy moderních evropských ekonomik a že namísto energetické efektivity, úspor a obnovitelných zdrojů energie u nás zakonzervujeme uhelný ostrov, překonává všechny komunistické pětiletky dohromady.

Není bez zajímavosti, že téma prolomení limitů se vrací do debaty v dobách, kdy vládnou zemi přechodné úřednické vlády. Shodou okolností jsem byl v roce 1998 ministrem životního prostředí první úřednické vlády premiéra Tošovského a zabránil jsem tehdy prvnímu pokusu těžařů o prolomení limitů. S touto osobní zkušeností jsem v roce 2008 předložil vládě novelu horního zákona, jejímž cílem bylo definitivně snahy těžařů o prolomení limitů zmařit. Zákon by umožnil zásoby za limity odepsat a těžaři by ztratili veškerá práva k uhlí. Jenže namísto konce těžařů skončila tehdy předčasně vláda a premiér následující přechodné úřednické vlády (sic!) Fischer projevil těžařům mimořádnou vstřícnost a zákon z parlamentu stáhl dříve, než mohl být projednán. A nyní je tady třetí úřednická vláda a další pokus těžařů.

Otázkou je, proč to Rusnok dělá? Chce jít tak daleko, že jeho vláda přijme usnesení, kterým zruší dvacet dva let platné usnesení Pithartovy vlády, znovu potvrzené před pěti lety ? Anebo je cílem těžařů posílit v povolebním vyjednávání ty politiky, kteří jim jdou na ruku? V ČSSD dlouhodobě převládá v energetice vliv bývalého “toskánského nosiče pizzy” a nyní stínového ministra průmyslu Urbana, který prolomení limitů podporuje. V KDU-ČSL se zase prosazuje bývalý předseda Českého báňského úřadu Makarius, který stál za prvním pokusem těžařů o prolomení limitů v roce 1998. Jedinou stranou jednající o vládě, která limity zatím drží, je Babišovo Ano.

Jestli je něco úkolem nové vlády ve vztahu k severním Čechám, pak je to emancipace regionu od vlivu báňských společností. Řešením zaměstnanosti není prodlužování životnosti lomů a posilování negativního obrazu špinavého regionu, ale restrukturalizace těžkého průmyslu a těžby na perspektivnější činnosti s vyšší přidanou hodnotou. Zvýšit vzdělanost a rozvíjet inovativní výrobu a služby, zateplit lidem domy a snížit jim účty za topení, vyčistit špinavý vzduch a ušetřit za léčení, nabídnout místním lidem budoucnost namísto minulosti, to by měly být cíle regionální politiky nové vlády. 

Autor: Martin Bursík

(Publikováno v Hospodářských novinách, 26.11.2013)