Neviditelný Pavel Tykač
04.03.2010 19:49Po stopách třetího nejbohatšího podnikatele, který je všude a nikde
Reflex (Miroslav Cvrček), 4.3.2010
Agresívní, nelítostný, bezohledný - PROSTĚ FINANČNÍ PIRÁT jako vystřižený ze Stoneova filmu Wall Street. Tak vidí podnikatele Pavla Tykače lidé, kteří se s ním někdy dostali do kontaktu a nebyli na jeho straně. Při cestě za svými cíli prý chodí po hraně zákona a protivníky drtí všemi možnými prostředky.
Po Pavlu Tykačovi a jeho Motoinvestu zůstali v devadesátých letech "rozplakaní" drobní akcionáři, Agrobanka a Plzeňská banka v likvidaci či vytunelované CS fondy. Potom se odmlčel, aby se po 10 letech vrátil coby spoluvlastník druhé největší uhelné společnosti, dříve Mostecké uhelné, a vytáhl do války proti ČEZ a jejich šéfovi Martinu Romanovi.
Pavel Tykač je prostě vždycky tam, kde se něco děje. V obchodním rejstříku byste ho hledali marně, kromě Elektropodniku Čelákovice nenajdete nic. Proč?
Podniky, za nimiž stojí, mají buď neznámého majitele, nebo je majitelem firma se sídlem v zahraničí a anonymními vlastníky. Pokud byste pátrali po českých společnostech, u nichž se předpokládá Tykačův vliv, obvykle "skončíte" na Kypru.
UHLOBARON
Pavel Tykač se nedávno po zdánlivé mnohaleté pauze vynořil na veřejnosti jako spolumajitel skupiny Czech Coal, jež vlastní uhelné zásoby někdejší Mostecké uhelné společnosti. Širší veřejnost ho zaznamenala v okamžiku, kdy z jeho iniciativy provedla Evropská komise razii v ČEZ a J&T.
Evropští úředníci u nich vyšetřovali možnou manipulaci s trhem a blokování konkurence. Tento zásah zároveň definitivně pohřbil dlouhodobě a těžce vytvářenou dohodu o přelomovém obchodu mezi ČEZ a Czech Coal. Ta spočívala ve "výměně" Dolu československé armády, který vlastní Tykač, za elektrárnu Počerady, která patří ČEZ. Tykačovi šlo o to, aby své uhlí využíval ve vlastní elektrárně, neboť většinu ziskové marže tvoří výroba elektřiny.
DOBRÝ NÁPAD
Razie EK se dotkla také Daniela Křetínského, jenž je spjat s J&T a čile obchoduje s ČEZ. Přitom to měl být právě Křetínský, který Tykače na myšlenku nákupu podílu ve skupině Czech Coal před lety přivedl, tehdy to ovšem myslel jako společný byznys. Tykačovi se to zdálo jako dobrý nápad, jenže Křetínského k ničemu nepotřeboval, a tak šel v roce 2006 do nákupu za miliardy korun sám. Zřejmě odtud se datuje nepřátelství těchto dvou českých byznysmenů. Mimochodem, Tykač ovládá svůj podíl přes firmu sídlící na Kypru.
Svůj uhelný byznys se Tykač snaží rozšířit o Sokolovskou uhelnou, kterou spoluvlastnili Jan Kroužecký, František Štěpánek a Jan Rokos. Třetinový podíl již Tykač získal od Kroužeckého, ostatní dva majitelé svoji část prodat odmítají. Tykač na to reagoval po svém a jejich manželkám napsal dopis. V nich vylíčil svoji miliardovou nabídku a odmítání manželů jako chybu. Typický tykačovský postup.
ZMIZENÍ VILY
Jedné jarní noci roku 2006 záhadně zmizela vila Marie na pražských Vinohradech. Nikdo o tom nevěděl, nikdo nevydal povolení ke zboření objektu v památkově chráněném území.
Chátrající vilu v předchozích letech nejdříve dvakrát někdo úmyslně zapálil. Zároveň kousek od Marie vznikala zcela nová luxusní rezidence na pozemku, jejž koupila firma Helsinky, sídlící na stejné adrese jako jiná Tykačova firma, Atlantic Investic Group. Obě přitom vlastní společnosti z Kypru, které až do letošního února dokonce sídlily na stejné kyperské adrese. Podle Českého rozhlasu pak v nové rezidenci na Vinohradech žije právě Tykač. Podivné okolnosti a nová rezidence, jež je svou polohou všem vystavena na odiv a zároveň geniálně skryta, přesně charakterizují styl podnikání i soukromý život Pavla Tykače.
TŘETÍ ČECH
Časopis Týden odhaduje jeho majetek na zhruba 30 miliard korun a to nejsou peníze, které by jen tak mohly ležet na účtu v bance. Třetí nejbohatší Čech tak vlastně nějak podnikat musí. Jeho podnikatelská cesta je však lemována vysokými ztrátami na všech možných stranách. Hrozba jedné z nejvyšších ztrát se dlouhou dobu vznášela nad klienty GE Money Bank. Abychom porozuměli důvodům, musíme se vrátit do devadesátých let. Tykač se proslavil svými agresívními podnikatelskými útoky a legendární kampaní "Drobní akcionáři, plačte". Za obrovského mediálního tlaku tehdy vykupoval akcie vyděšených malých investorů z kupónové privatizace za cenu pro něj výhodnou v ohromném množství. Sám o tom začal mluvit jako o třetí vlně. Tím Tykač položil základy expanze svého impéria. V této kampani skupoval mimo jiné i akcie bank, v kauze vytunelovaných CS fondů byl dokonce obviněn policií, nikdy ale za své podnikatelské praktiky nebyl odsouzen.
Snad nejzajímavějším příběhem je Agrobanka, kterou Tykačův Motoinvest v rámci svých finančních operací ovládl v roce 1995. Přestože už o rok později na Agrobanku Česká národní banka uvalila nucenou správu, není tato kauza dodnes zcela vyřešena.
AGROBANDA
Pro Motoinvest hrála banka důležitou roli, neboť se stala hlavním zdrojem financování jeho dalších aktivit. Tykač však postupoval tak agresívně, že zadlužená Agrobanka měla zakrátko problémy s nedostatkem likvidity a nebyla s to vyrovnávat své závazky, banka byla před krachem. Jenže stát nerad nechává banky padnout, a tak se péče o poničenou Agrobanku ujala centrální banka (ČNB).
PODIVNÝ PRODEJ
Centrální banka rozdělila Agrobanku na dvě části. Do jedné nalila téměř 20 miliard korun a za půl miliardy ji v roce 1998 prodala americkému koncernu General Electric. Hned druhý rok už měla banka zisk skoro jednu miliardu korun. Navíc nucený správce Agrobanky Jiří Klumpar se bezprostředně poté stal členem představenstva GE Capital Bank. Klienti byli zachráněni, ale akcionáři Agrobanky, jimž zůstala druhá část s téměř bezcennými aktivy, právě tento způsob prodeje zpochybňovali. A největším akcionářem hned po ČNB je právě Pavel Tykač.
Celou situaci navíc komplikuje fakt, že soud opakovaně zamítl zapsat prodej Agrobanky do obchodního rejstříku. A tady je kámen úrazu. Jelikož Agrobanka v likvidaci není schopna uspokojit své věřitele, hrozí jí už několik let konkurs. A protože prodej části Agrobanky není zapsán v rejstříku, nebylo ani úplně jasné, zda by do konkursní podstaty nespadla i tato část.
PENÍZE PRO TYKAČE
Tuto variantu GE i ČNB jednoznačně odmítly a pravděpodobně by navrácení stavu před 12 lety odmítly i soudy. Podle Reflexem oslovených právníků to na základě veřejně dostupných informací ale nelze jednoznačně posoudit.
Ať už by se konkurs týkal i majetku v rukou GE Money Bank, nebo ne, pro GE byly jakékoliv spekulace nebezpečné. Stále tu byla možnost, že klienti nebudou nic riskovat a raději vyberou své peníze.
I proto bylo pro banku lepší akcionářům Agrobanky nabídnout 800 miliónů korun, aby stáhli všechny námitky proti prodeji. Není to velká částka, ale je to o mnoho víc než nula, kterou by dostali ve všech ostatních případech.
O tomto způsobu smíru se mluvilo již od roku 2007, chleba se ale lámal až v posledních měsících, kdy byla podle neoficiálních informací Agrobanka už jednou nohou v konkursu. Nakonec ale strany sporu našly cestu a definitivní dohodu mají uzavřít v průběhu března tohoto roku. Část z peněz dostane jako největší soukromý akcionář také Pavel Tykač.
(MIROSLAV CVRČEK)
———
ZpětNovinky
Na Mostecku se propadlo důlní rypadlo, nejspíš do starého dolu
16.01.2014 22:24———
Jan Dienstl sám nikoho nevyhání – nastrkuje stát
13.01.2014 19:18———
Město Horní Jiřetín čekají další léta nejistoty
10.01.2014 19:19———
Sám nikoho nevyháním
09.01.2014 19:14———
Číslo týdne: 8000. Tolik pracovních míst chrání limity těžby uhlí
18.12.2013 18:20———
Vítáme rozhodnutí premiéra Rusnoka neprolomit limity těžby na Mostecku
13.12.2013 16:53———
Starosta Litvínova: Rusnok nám slíbil, že limity už řešit nebude
12.12.2013 21:55———
Rusnokova vláda už neprojedná těžební limity
12.12.2013 21:53———
Rusnokova vláda už prolomení těžebních limitů řešit nebude
12.12.2013 21:51———